Barbora se narodila do milující československé královské rodiny. Vychovávala jí její matka, která ji dopřávala lásku a učila ji pomáhat lidem, jakožto budoucí panovnice. Chůvu neměla, protože si její matka myslela, že ji nepotřebuje a to byla prabvda. Setkávala se s jinými dětmi, pomáhala jim a jejich rodinám, s nikým se nehádala a neprala. Našla si svou zálibu v túrách a půlmaratonech, takže se občas vypařila z paláce, ale pokaždé se vrátila zpátky. Všichni si mysleli, že je soběstačná, ale jí společnost dělali vymyšlení kamarádi a strážci, kteří sice nebyli upovídaní, ale občas s ní nějaké slovo prohodili. Uvědomovala si, že tím, kdyby tam šla úplně sama, by si koledovala o malér a tak si s sebou brala nějakého strážce. Naslouchala i zaměstnancům a udržovala s nimi přátelský vztah, ten byl totiž pro ni důležitý. Do školy chodila s ostatními dětmi, avšak byla hlídaná. Nenašel se nikdo, kdo by jí chtěl ublížit. Snažila se přimlouvat u rodičů, aby byli všichni obyvatelé spokojení. Objevila svoji lásku k hudbě a začala hrát na saxofon, připojila se ke školní kapele a začala psát svoje písně. Rostla, zamilovávala se, byla u všech oblíbená. Užívala si svého života a nevšímala si lidí, kteří na ní nadávali, protože věděla, že nedělá nic špatně. Začala se zajímat o její budoucí vládu a pomáhala otcovi. Na některých názorech se neshodli, ale zůstávali spolu za dobře neustále. Snažila se, aby v budoucnosti její stát prosperoval a rostl. Když se jí nabídla možnost jet do paláce v rámci selekce, váhala. Myslela si, že to bude super v hledání druhé polovičky. Všechny její bývalé vztahy byly hrané, v zájmu o dědictví a vládu. Proto doufala, že kdyby si vzala někoho, ať už ze zahraničí nebo Illey, něco by se změnilo. Tak váhala, kvůli přátelským vztahům jak s panovníky, tak celkově s těmi zeměmi. Proto se rozhodla, že nabídku přijme.