Blanche se narodila na podzim do zdánlivě vysněného života. Byla princezna, měla všechno lusknutím prstu, přesto to pro Blanche pohádka nebyla. Už od dětství slýchávala nároky, které jsou na ni kladeny. Být krásná, milá, inspirující, dělat dobré jméno Francii, zároveň se objevovat na všech charitativních a kulturních akcích, mít perfektní známky... A tím, že Blanche bere všechno vážně, kor když to jsou povinnosti, začala se z toho sypat. Nejdřív si to ani neuvědomovala, ale začala si ubližovat. Teda uvědomovala si, co dělá, ale neviděla v tom problém. Když jí něco nešlo trestala se za to. Královské děti většinou hrají na hudební nástroj, u Blanche to byl klavír. Přestože to mělo být něco, co Blanche bude bavit, častokrát si spíš třískala do dlaní, protože těžké pasáže jí nešly hned napoprvé. Bylo logické, že to nejdříve musí nacvičit, ale Blanche to prostě chtěla umět hned, lusknutím prstu. Tyto psychické problémy se snažila před rodinou skrývat, o to víc před médii. "Naštěstí" si Blanche ubližovala jen tak, že jí zbyly modřiny, nesáhla po noži, nebo čemkoli ostrém. Tím, že to Blanche přišlo normální s tím ani nic nedělala, nehledala odbornou pomoc, ani se tomu nesnažila zabránit. Zlom přišel v jejích patnácti letech, kdy si skoro ukončila život. Média si do ní zrovna trochu rýpla, kvůli jejímu projevu na nějaké akci, o kterém Blanche věděla, že nebyl perfektní, ale dotklo se jí to. Hlavně když si Blanche bere všechno osobně, i malá kritika ji zraňuje. Teď to ale bylo horší, mohla si to přečíst celá Francie, což Blanche nedokázala snést a tak se odhodlala k něčemu o čem přemýšlela už relativně dlouho. Předstírala nemoc, jen aby dostala léky. Vyprosila si možnost podávat si léky sama, a jednou večer napsala závěť, kde své rodině vše vysvětlila a prosila je o odpuštění. Pak se odebrala na balkon a s výhledem na hvězdnou oblohu začala polykat tabletky. Přestože se pro sebevraždu rozhodla, celou dobu vzlykala. Nechtěla to ukončit, ale cítila, že nemá jinou možnost. Kdyby v tu chvíli její komorná neslyšela z její komnaty vzlyky a nezavolala na stráže, které vyrazily zamčené dveře, nejspíš by tu už Blanche nebyla. Okamžitě ji odvedli na pohotovost. Celý incident se naštěstí obešel bez pozornosti médií, její rodiče podplatili zaměstnance, aby o všem mlčeli. Blanche se pomalu dostávala zpět k sobě a začala být v kontaktu s médii, uvědomovala si, že i když není korunní, měla by být vidět, v tom dobrém smyslu, na charitativních akcích, které třeba pořádala její sestra. Jenže stačil jeden pitomý článek a Blanche se uzavřela před světem, bulvár od té doby neotevřela a nejspíš ani neotevře. A to to předtím bylo všechno opravdu jako z pohádky. Jela s rodinou do Brazílie na nějaký večírek, kde uviděla brazilského korunního prince, a ještě nikdy necítila, že by ji někdo přitahoval jako Lucas. Najednou jí nebylo jedno jestli ten vztah vyjde nebo ne, jako u jejích předchozích vztahů. Najednou chtěla, aby to vyšlo. Vlastně ani neví jak, ale dali se dohromady, začali spolu chodit. Blanche si myslela, že je nic nemůže rozdělit. To se ale zmýlila. Bulvár vydal článek, kde byla ona, líbající se s cizím mužem. Sice to nebyly pravé fotky, Lucase milovala, a vlastně k němu pořád něco cítí, ale to stačilo, aby se s Lucasem rozešli. Snažila se mu říct, že ty fotky nejsou pravdivé, jenže to nezabralo. Chápala ho, sama by byla stejná, pokud by to byly jeho fotky, přesto z toho byla smutná. Ještě několik měsíců se snažila s ním spojit, pak to vzdala. A snažila se opět žít jako před tím. Do Illey se vydala doprovodit nejen svou sestru, ale pořád doufá, že tam bude Lucas a budou mít prostor si to vyříkat.