Narodila jsem se za jednoho podvečera v Panamě. Byla jsem šestá z dětí mé půvabné ale poměrně chudé matce, samoživitelce s jménem Anastasie. Své příjmení jsem dostala po muži, který nechal putovat své geny mými žilami, ale nikdy jsem ho nepotkala. Utekl jakmile mu matka o mém příchodu pověděla. Mých šest sourozenců, čtyři chlapci a dvě dívky, byli však to nejlepší v mém životě, i když jsme měli jiného otce, vždy jsme se o sebe starali. V domě jsme žili čtyři, dva nejstarší už byli pryč, ale návštěvy byly časté. Už od útlého věku jsem se měla k herectví. Milovala jsem hrát si na různé role, dělat divadla bratrům či matce a žít tisíce životů. Byla jsem vždycky tichá dívka, která seděla v zadu ve třídě, měla jednoho či dva kamarády a snažila se vyhýbat problémům. Nebyla jsem premiantem ani odpadlíkem. Docela to fungovalo, vystudovala jsem základní a poté přestoupila na herecké sanatorium. Tak jsem i začala se vlastní kariérou v bysnisu. Nikdy jsem ale školu nestihla dodělat. V sedmnácti letech jsem začala poprvé dostávat role v televizních seriálech, tedy zkoušela jsem to i dříve ale nikdy jsem se nedostala do role, tehdy jsem ale poprvé dostala jednu z menších rolí v seriálu. A pak zas a zas. První jsem dostávala malé role, nicotné komparzy, ale postupně mi role přibýval, vedlejší a poté i hlavní. Lidem se moje herectví zamlouvalo a já milovala hrát. Byl to jak splněny sen. Z málo rozpočtových seriálu jsem přišla na velkomontážní filmy. Nikdy to nebyla doslova extraliga a tisíce lidí, ale měla jsem lidí kteří kvůli mě navštěvovali kina. Za dva roky jsem tak opustila školu a v devatenácti se rozhodla odstěhovat od mámy a začít kariéru herečky naplno. Chytla jsem se jedné bandy mladých herců na jednom se setů a užívala si život. Nikdy mě nenapadlo že by se mi něco stalo. Pak ale přišla osudná noc, zrovna jsem byla po dokončení natáčení jednoho seriálu v jednom baru v Angeles. Bylo to jedno z těch zazobaných míst, kde se jen tak někdo nevydá. Jedno z těch míst kde chodí celebrity a musíte mít speciální přístup. Cítila jsem se pyšná na to, že jsem mohla být na tom místě, mohl si mě všimnout někdo s vlivem a dostat mě na výsluní! Sedla jsem si potom k baru, kdyby náhodou někdo chtěl prohodit slovo…třeba sponzor nebo tak. A pak to přišlo. Barman mi donesl drink. “Ten jsem si neobjednala.” Pověděla jsem zmatená, hledící na mladíka za barem. “Ale on vám jo.” Odpověděl a ukázal na může, lehce staršího viditelně, v tmavém obleku, který vypadal tak draze, že bych za něj koupila nové vybavení na dvakrát. Usmál se a tak jsem mu úsměv vrátila. Byla jsem tehdy mladá, čerstvé ve svých dvaceti letech, a taky pěkně blbá. Vydal se ke mě. Přisedl si. Poděkovala jsem mu za drink, usmívala se a doufala, že je to někdo kdo má zájem o mojo herectví. Začal mluvit o tom jak ho můj talent a bývalá kariéra zaujala, že by měl zájem mi pomoc výš. Znělo to až moc dobře na to aby to byla pravda ale to mě tehdy nenapadlo. Hltala jsem jeho slova jak malý dítě bonbóny. Upijela jsem drinku a nevěděla že padám do pasti. Mohli jsme tam sedět pět minut nebo pět hodin, ale když byl u konce, cítila jsem jak ochablá jsem. Nikdy jsem takhle na alkohol nereagovala a byl to jen jeden drink. Jak jsem se mohla opít? Než jsem se nadála, držel mě v pase a vedl pryč. Nebránila jsem se, nemohla jsem, moje tělo jakoby nebylo moje, vše se mlžilo a hlava točila. “Kam mě to vedete?” Zeptala jsem se, ale spíše jsem jen něco bručela pod nosem než říkala slova. A najednou jsem byla v autě, a pak zase nebyla. Jakoby se to auto teleportovalo. Nebo jsem možná jen na chvíli odpadla a prospala jízdu. Ať tak nebo tak, najednou mě táhl do hotelu. Něco mi na tom začalo smrdět. Moje hlava začala konečně spouštět alarm. Chtěla jsem se bránit, ale nešlo. Pak mi to i došlo, to nebyl alkohol ale něco jiného. Byla jsem pod vlivem čehokoliv co mi tam hodil, musel toho barmana podplatit ať mi něco dá do pití. Začla jsem vnitřně panikařit. Mezitím mě dotáhl do pokoje. Byl to jeden z těch, který si zarezervuje jen někdo kdo má peníze na zahození, ne člověk co by fakt chtěl takový luxus na jednu noc. Ne člověk jako já. začla jsem křičet o pomoc. Nebo se o to snažila. To mi zařídilo jen pásku přes ústa. Pak jsem skončila na posteli. To co mi dal mě pomalu opouštělo a já se snažila vstát. To však nepomohlo a najednou tam bylo víc hlasů. Moje vidění stale moc nedávalo smysl, ale více stínu než jeden jsem viděla. Co se stalo poté byla ta nejhorší noc mého života, mimo jiné taky moje první, v tomhle smyslu. Snažila jsem se bránit, ale bylo to zbytečné, postupně jsem zjistila že jich bylo v tom pokoji pět. Ještě do těď si pamatuji i jejich jména. Musela jsem tam být, jim na oběť jejich choutkám hodiny, nevím kolikrát, ale vím že se střídali. A ten smích. Smáli se mi, jak tupá jsem. Tupí zazobanci! Brečela jsem, to bylo to jediné co neodvládli. Pláč. Po nějaké dobré jsem se ani nebránila, prostě jsem jen čekala. Čekala až budou s tou nechutností spokojeni. A pak mě tam nechali, nahou a zlomenou. Usla jsem na tom pokoji v bolestech, v kaluži krve a s slzami. Ráno mě našla pokojská. Můj anděl v zbroji. Byla jsem od krve, sliz, potu a jejich….genu. nemohla jsem se postavit na nohy. Zeptala se mě jestli si něco pamatuju. Tváře jsem měla rozmazané, hlasy taky. Věděla jsem málo, co mi však ukvilo v hlavě bylo logo, logo které mělo jedno z těch prasat na sobě. Popsala jsem jí ho, já ho neznala, nebo minimálně neuměla zařadit v ten moment, Ale ona ano. Pověděla mi že to byl někdo z stráží v paláci. Pozvracela jsem se několikrát za sebou. A ona mi pomohla. Našla mi oblečení, sprchu, i něco k jídlu. I když jsem moc jíst nechtěla. Ten večer jsem byla poskvrněna pěti muži, všemi vysoce postavenými a tehdy jsem se i zaslíbila pomstít. Ta uklízečka se ukázala být rebelkou. Vzala mě sebou domů, řekla mi všechno a všechno ukázala. Věděla jsem že se chci pomstít, nenáviděla jsem ty zlatem prolezlé perverzáky a nenáviděla jsem krále a jeho stráže. Jak mohl nechat lidí jako oni hlídat korunu ? Když mi nabídla abych se připojila k rebelům, neváhala jsem. Věděla jsem že se chci pomstít. Pomohla mi najít úkryt, než jsem se postavila zpátky na nohy a než mé postavení mě dostalo do druhé kasty. Z herectvím ale nepřestala. Stále jsem hrála, teď však vždy v okruhu rebelů. Takhle jsem žila pár let až doteď. Když princ vyhlásil selekci. Přišla mi nabídka na přihlášku. Přihlásilo se nás hned několik, selekce byla perfektní k infiltraci. Přímo paláci pod nosem. A já mohla konečně ocítit tu pravou pomstu.