Diana se narodila jako předposlední dcera Španělské královské rodiny. Je o dvě minuty straší , jak její sestra Lola. Jelikož už byla třetí dítě v pořadí na trůn, tak nemusela být vůbec zodpovědná. Mohla si dělat vždycky co chtěla. Ostatní si ji vůbec nevšímal. Chodila po venku a hrála si. Bosa běhala po zahradách a schovávala se. Ne vždycky byla tak to vážná. Spíš naopak bývalá nezodpovědná. Dělala přesný opak toho co se ji řeklo. Nerada poslouchala co ji říkají ostatní. Naštěstí to v jejím případě skoro vůbec nevadilo. Sice si rodiče říkali, kdo si ji asi tak bude chtít vzít, když se chová takto. Ale i přes ro ji nechali být takovou jaká chce být. Všechno se ale změnilo, při objevení její nemoci. Nejdřív nikdo nevěděl co ji je. Přišla jim hrozně zvláštní ale jakmile se ji nemoc projevovala čím dál víc, tak s ní zašli k doktorovi. Kde zjistili že trpí bipolární poruchou. Dali ji nějaký léky, který měla brát. Ale ona to odmítala. Nezvládla se smířit s tím že je nemocná. Nechodila mezi lidi a jen ležela v temném pokoji na posteli a přemýšlela nad životem. Tiše doufala že to není pravda. I když v hlouby duše věděla že je. Její mánie přicházeli nečekaně. Nikdy se na ně nemohla připravit. Přišla si že ji tělo vůbec neposlouchá. Dělá si co chce a ta myšlenka se ji vůbec nelíbila. Nebyla sama sebou. Proto se rozhodla že ty léky začne brát. Její nemoc byla potlačena a ona se také změnila. Začala být vážná a uzavřena. Všechno tohle ji začalo vyplňovat učení. Učila se a učila. Prakticky nevychazela z domu. Nechtěla aby to někdo věděl. Někdy ale vyjít musela. Po dlouhém boji a trápení se po šesti letech z toho dostala a svůj život vrátila zpět do normálu. Svou neohrozenou povahu ale zpět už nevrátila. Možná se také trochu bála. Ale kus ji pořád ještě zůstal.