Rosamund se narodila jako třetí dítě ze čtyř sourozenců a jako druhá dcera do umělecky nadané rodiny patřící do páté kasty. Její rodiče Noah a Margaret byli oba vášniví muzikanti, společně tvořili kapelu, která přitahovala pozornost svými melodiemi a skvělým vystupováním. Rosamund si díky rodičům našla cestu k hudbě, zdědila po nich hudební sluch i krásný hlas. Díky nim se dobře naučila hrát na kytaru a ani jiné nástroje jí nebyly cizí. Nicméně, ne každý příběh je šťastný a bezchybný a Rosamund je toho úkazem. Radostné harmonie v rodině začaly pomalu vyprchávat, když se otec rozhodl opustit rodinu a odstěhovat se s novou partnerkou do zahraničí. Rosamund byla tehdy dvanáctiletá dívka,  už tak mladá se musela vyrovnat s tímto zlomem a s krutou realitou, kdy vídala svého otce pouze skrze obrazovky počítačů a telefonů. Než se rodina stačila vzpamatovat z této rány, matka Rosamund o rok později oznámila, že se znovu vdává, a že nový manžel nechce mít ve svém životě její děti. Takto byla Rosamund a její sourozenci opuštěni svou matkou, která se rozhodla odejít a začít nový život bez nich.

Naštěstí se o ně postarali milující strýc se svojí rodinou a stateční prarodiče, kteří se nikdy nevzdávali. S matkou se Rosamund od třinácti let dlouho neviděla. Její matka jí párkrát do roka poslala e-mailem nějaký obrázek s přáním nebo ji posílala videa s kočkami, ale nic víc. Rosamund své matce často psala, ale ona nikdy neodepsala. Tento životní příběh byl zvýrazněn finančními problémy rodiny, která žila v pronajatém domě a měla dluhy, kde se nájemné často navyšovalo, a nájemce byl nemilosrdný a chamtivý člověk, který využíval jejich situaci a vyhrožoval jim vyhazovem. Proto se Rosamund a její sourozenci rozhodli pracovat prostřednictvím brigád již v mladém věku. Přestože žili ve stínu ekonomických obtíží, v jejich domě nechyběla láska a vzájemný respekt, což Rosamund naučilo, že síla rodiny překoná všechny překážky, i když někdy má své mouchy.

Rosamund se s rodinou často stěhovala, což znamenalo nová místa, školy a přátele. Na nových místech se ale ze začátku Rosamund nedařilo příliš dobře, protože jako umělecky založená osoba měla specifický vkus pro módu a neobvyklé myšlenky, což ji mezi vrstevníky zařazovalo jako podivínku. Nakonec však našla dva opravdové přátele. Michaela, majitele rodinné farmy s koňmi. A Tabithu, s dívku ze sedmé kasty, se kterou se původně nesnášela. Obě do sebe omylem vrazily venku při cestě ze školy,  když ani jedna z nich nedávala pozor na cestu, ale zároveň ani jedna nechtěla uznat svojí chybu. Od té doby se pár týdnu nesnášely a také tomu nepomohlo, že si Tabitha tehdy uznávala jen šesté a sedmé kasty a jí považovala za nějakého spratka, i když neznala její rodinu a moc tomu nerozuměla. Ale jednoho dne si tyto dvě odlišné dívky a dvě povahy k sobě cestu našly. Rosamund se později zastala Tabithy, když ji začala parta holek pomlouvat kvůli její rodině. Ale to se té partě holek nelíbilo a chtěly Rosamund za její troufalá slova fyzicky potrestat a ona se moc prát neuměla. A Tabitha se rozhodla ji ochránit a parta holek se ze strachu radši vzdala, protože by se ve skutečnosti nikdo nechtěl utkat s divokou Tabithou, která se uměla prát. Od té doby byly Rosamund a Tabitha nejlepšími kamarádkami, doplňovaly se a podporovaly se skoro jako sestry, což se nedalo říct o její starší sestře, se kterou neměla moc společného a možná si byly i cizí. Navíc  jejich rodiny byli blízkými přáteli.  Její kamarád Michael byl opravdu milý chlapec a později milý muž, který jí, Tabithu a její rodinu často brával na svojí farmu, kde jim dovolil jezdit na koních a kochat se přírodou. Díky němu měla možnost si najít cestu k takovým vzácným tvorům a pod vedení profesionála jako byl Michael, který rozuměl všem zvířatům, přírodě a především koním. Od té doby si Rosamund našla hodně přátel, ale žádný z nich jí nebyl tak blízko jako Tabitha, Michael a její rodina.

Rosamund se svým uměleckým talentem nebyla osamocena. Její strýc, teta, babička a ostatní příslušníci rodiny byli sami umělci, kteří sdíleli svou vášeň pro nadání s celou rodinou. Strýc se specializoval na vytváření keramických uměleckých děl, zatímco teta se věnovala kresbě obrazů. I přes finanční obtíže, které rodinu sužovaly, se strýc a teta nevzdávali svého uměleckého poslání. Jejich tvorba byla plná vášně a originality, což jim nakonec pomohlo prosadit se na umělecké scéně. I když nebyli slavní a peníze byly vždy na obtíž, dokázali své díla prodat do uměleckých galerií a získat uznání za svou práci.  A její babička byla divadelní herečkou a občas jí dávala pro radost soukromé lekce herectví, když měly volno, což je spojilo. Díky tomu chodila Rosamund do ochotnického divadla a mohla využívat rady své babičky i ve svém osobním životě a vyjádřit se. A její dědeček byl spisovatelem, který psal povídky a vyprávěl zajímavé příběhy, pohádky i příběhy ze života skutečných lidí. Díky němu se Rosamund zamilovala do literatury a zkoušela psát do literárních soutěží už jako dítě, i když nikdy žádnou literární soutěž nevyhrála.

Tato umělecká atmosféra a rodinná podpora hrály klíčovou roli v Rosamundině vývoji jako umělkyně. Inspirace, kterou čerpala z jejího okolí, se stala hnací silou pro její vlastní tvůrčí úsilí a pomohla jí najít svůj vlastní umělecký hlas. A její strýc nebyl jen jejím rodinným příslušníkem, ale i mistrem, který ji už od od kdy byla malá zasvětil do jeho světa keramiky a tak trochu se stal i jejím mistrem. Své umělecké nadání také rozvíjela pod vedením svojí tety, která ji inspirovala k vytváření obrazů. Rosamund se zároveň vzdělávala na střední umělecké škole, kde zdokonalovala své dovednosti a rozšiřovala svůj umělecký rozhled. Tam si našla přátelé, kteří měli stejně neobvykle pestře barevný smysl pro módu a umění jako ona sama a profesoři ji chválili. Po maturitě se rozhodla pracovat a prodávat své umělecká díla do uměleckých galerii, aby si splnila sen. Sice se ji nepodařilo na tom zbohatnout a stát se celosvětovou umělkyní jako ostatní známá jména, tak i byla hrdá na to, že si mohla aspoň nějak splnit svůj sen a být šťastná.

A jednoho krásného dne ji její nejlepší kamarádka Tabitha oznámila, že se letos koná Selekce. Rosamund se tomu nejprve zasmála a považovala to za hloupost, vždyť nebyla princezna ani nic jiného, jen neúspěšná umělkyně. Avšak Tabitha ji přesvědčila, že by to mohla aspoň zkusit a užít si zábavu v paláci. Navíc dodala, že pohledný princ, o kterém Rosamund několikrát slyšela v televizi, četla a párkrát mluvila o něm, není k zahození a Tabitha na ní poznala, že k princi cítí sympatie, i když ho neznala tak dobře jako někteří, vlastně téměř vůbec. Nakonec Rosamund dala na slova své nejlepší kamarádky a podala přihlášku  Selekci, i když moc dobře tušila, že Selekce nebude jen o užívání si, ale o velké zodpovědnosti a plno nových pravidel a zvyků.