Ruelle se narodila jako nejmladší dítě bývalého golmana Pirates Gregoryho Saltona a modelky Sary. Vztah Gregoryho a Sary měl být jenom úlet na jednu, možná dvě noci, jelikož se ani jeden z nich nechtěl vázat. Čáru přes plány jim udělalo neplánové těhotenství a vzhledem k tomu, že jim oběma záleželo na statusu a oblíbenosti, tak se dali oficiálně dohromady a po devíti měsících přišel na svět Oliver, Ruellin starší bratr. Pár měsíců po jeho narození se vzali a dva roky na to se narodila Ruelle. Saltonovi se navenek zdají jako dokonalá rodina, která se navzájem podporuje. Úspěšní rodiče, talentované děti... Nikdo ale neví, jak to u nich doma doopravdy funguje a že není všechno zlato, co se třpytí. Mezi Gregorym a Sarou to po svatbě začalo skřípat, ale vzhledem k tomu, že byli v Calgary jedním z nejoblíbenějších párů, tak se rozhodli hrát dokonalou rodinku. Gregory však podváděl Saru, kde se dalo, samozřejmě tajně, aby se to nedozvěděla média. Sara samozřejmě dělala to stejné, ale zároveň si naivně myslela, že by ho druhé dítě mohlo trochu změnit a uklidnit. Spíš naopak. Takže pravděpodobnost, že má Ruelle někde v jiných provincicích nevlastní sourozence je více než pravděpodobná. Gregory se snažil Olivera dostat na led s vizí, že z něj udělá skvělého hokejistu, ale na bruslích se nikdy stát nenaučil, což jej akorát tak zklamalo. Olivera spíše zajímalo drama a herectví, takže jeho kroky vedly na konvervatoř, jelikož talentovaný sportovec rozhodně nebyl. Vzhledem k tomu, že Oliver pro Gregoryho nikdy nebyl ideální dítě, svou pozornost zaměřil na Ruelle. Sara ze své dcery chtěla mít modelku a byla zásadně proti, aby jí Gregory popletl hlavu nějakým bruslením, nedej Bože hokejem, ale stalo se, jak Gregory chtěl Na brusle si stoupla ve svých třech letech, otec zaplesal a už jí najmul nejlepší trenéry na krasobruslení. Jistě, stála ho žralo, že ani jedno z jeho dětí nebude slavný hokejista a nebu nosit dres stejný jako on, ale alespoň něčeho dosáhl. Ruelle poctivě trénovala, ze začátku padala, měla neustále něco naražené nebo po těle měla modřiny, ale to k tomu jednoduše patří. Jako malé dítě samozřejmě chtěla dělat něco jiného než jenom trénovat, chtěla si hrát s ostatními dětmi nebo nedělat nic. Otec jí takové myšlení hodně rychle vyřval z hlavy. Začínala v malé skupince, kde nepatřila k nejlepším. Uvědomovala si to, štvalo jí to, byly tréninky, které probrečela a odcházela se slovy, že se na stadionu už nikdy neobjeví. Samozřejmě se vždycky vrátila, protože nic jiného jí vlastně ani nešlo a navíc věděla, že by doma měla akorát problém. Kupodivu ani mezi dětmi oblíbená nebyla a její trenéři akorát podporovali dětskou rivalitu a soutěživot, aby údajně podpořili lepší výkony. Rue nechtěla být dalším zklamáním, a tak trénovala víc a intenzivněji, dokud se na pomyslném žebříčku nedostala až na první příčku. Rodičům se ale nikdy nezavděčila. Otcova oblíbenkyně byla čistě kvůli talentu, ale jiné věci ho nezajímali a její matku spíše více zajímal modeling, Oliver a fakt, že musí působit jako dokonalá rodina. Nikdo nevěděl, co se děje za zavřenými dveřmi a v jak toxickém prostředí vyrůstala. Měla jenom štěstí, že měla staršího bratra, se kterým má prakticky nejlepší vztah. Svou první soutěž vyhrála v pěti letech, od té doby se o ní zajímali čím dál tím více prestižnější trenéři a svazy. Od té doby se vždy umístila. Úspěchy jí poháněly dál a k jejímu překvapení se bruslařský stadion stal jejím domovem a místem úniku od reality a situace, která doma panovala. Požadovala se od ní naprostá dokonalost - od vzhledu, kostýmů po choreografii. A pokud to do vás hustí už od mala, jistě se to později podepíše. Kdykoliv udělala sebemenší chybu nebo se jí prvek nepovedl, dostávala se do panických záchvatů a hysterického pláče v šatně. Skloubit studiu s náročným sportem bylo složité, přátel měla málo, ale vždy raději trávila čas sama nebo trénovala se svou kamarádkou z týmu. Stejně tak neměla čas ani na žádné románky a když už, tak rozchod byl stejně iniciován z její strany, protože jí akorát každý využíval. Od svých šestnácti se začala vypisovat ze svých pocitů na papír ve formě veršů. což jí akorát ubezpečilo v tom, že není tak neschopná v jiných věcech, jak na ní matka čas od času ve svých výlevech hysterie křičela. Zlom její krasobruslařské kariéry přišel chvíli po devatenáctých narozeninách. Na závodech se jí nepodařil jeden skok a rozsekla si hlavu o led. Bylo z toho velké haló, dlouhou dobu si proležela v nemocnici a od té doby má trauma. Tím pádem se její sen o účasti Olympijských hrách rozplynul, jelikož nebyla schopná bruslit a skákat tak, jako před tím. Zvládla trenérské zkoušky a od té doby se věnuje trénování malých talentů, jako byla kdysi ona. Trénování si zamilovala a navíc tím chce své svěřence ochránit před temnou stránkou krasobruslení, kterou si musela projít. Když se vyhlásila Selekce, tak se ani dvakrát nerozmýšlela a přihlášku vyplnila. Rue byla zvyklá vyhrávat ve všem, ale nikdy nesoutěžila o srdce korunního prince. Nicméně Selekci vnímá jako způsob hledání pravé lásky - pokud tedy něco takového vůbec existuje a útěk z prostředí, které jí pomalu požívá zaživa. Rue lásku nikdy nezažila, tedy přátelskou ano, ale v tom je velký rozdíl. Nechce skončit jako její rodiče nebo jako hezká tvářička. Protože pokud je Selekce poslední možností před zanevřením na lásku, tak by jí měla chytit za pačesy. Z pohádek sice vyrostla, ale přeci jen... jedná se o prince, co hrozného by se jí kromě vyloučení stalo?